O nás

Galliho jsem si pořídila na konci roku 2017. Předcházelo tomu úmrtí mého zlatého retrívra Leona (14,5let). Před Leonem jsem byla hrdou majitelkou briarda Kima, na kterém jsem se od svých 14 let „učila“. Plemeno novofundlandského psa jsem zaregistrovala v době hluboké totality a vlastnit ho byl můj sen. Po smrti Leona jsem si řekla: „už nikdy žádný pes (nikdo nebude jako Leon)“, tak jako mnoho majitelů psů. Toto předsevzetí mi vydrželo přesně týden….do doby než jsem začala jednou v noci hledat na netu inzeráty a chovatelské stanice. Našla jsem 2x CHS se štěňaty a rozhodla se, že zkusím oslovit jednu. Nejdříve jsem musela odpovědět na poměrně dlouhý seznam otázek, které měla tato CHS v podmínkách uchazeče o štěně. Upřímně jsem si říkala, že je to celé divné (při koupi Leona a Kima jsem se s tím nesetkala). Ještě téže noci mi přišla odpověď. Dokonce jsem si mohla vybrat. Pamatuji si, jak jsem seděla u emailu a nemohla uvěřit vlastním očím. V této zprávě mě majitelé CHS napsali, který pes je volný – barva a poměrně rozsáhlý popis povahy jednotlivých štěňat. Do té doby jsem nikdy neviděla takový zájem, připravenost a důslednost u žádného chovatele.

Další víkend jsem se vydala směr Valašské Klobouky…..nevěděla jsem do čeho jedu, kam jedu, s kým se potkám, kde budu spát……ale chovatelé trvali na tom, že musím u nich přespat. Po cestě mě napadaly myšlenky (mám poměrně velkou představivost), že jedu do nějaké sekty. Čím více jsem se blížila, tím více bylo myšlenek, čím více lesů, tím větší fantazie. Až jsem si asi 3km před Královcem zastavila a posílala souřadnice kamarádce, aby věděla, kde mě najde zakopanou:o). Celý příjezd byl pro mě náročný, protože se vyřítila tři obří monstra a do toho na mě začali mluvit lidé. A tak jsem poznala Radka a Lídu Fialovi. Když nám – mě i dceři (matky si dovedou představit ty nervy, že zakopou i moje dítě :o) ukázali malé černé koule (vážící 10kg), Lída rychle pochopila, že to se mnou bude složitější a „uklidila“ mimina již zamluvená. Z emailu, který jsem popisovala výše jsem byla rozhodnuta, že si jedu pro „modráka“. A ejhle, nastala chvíle, kdy jsem přestala poznávat i barvy. Byla jsem úplně ztracená. Přitom teoreticky zmáknuto, jak je důležitý výběr ……. ale v hlavě prázdno, pusto. Nakonec jsem si všimla dcery, která celou dlouhou dobu seděla na zemi a na klíně měla stále jedno a to samé štěně a pak řekla:“ tak si vezme tohle“. A bylo…..velmi odborně zvládnutý výběr :o) Lída s Radkem nás pohostili, uložili ke spánku a já si prohlížela celý balíček, co mi Lída dala. Z čehož jsem se dozvěděla, že náš pes se jmenuje GALLILEO. Ve jménu jsem si našla i Leona (říkala jsem mu Leo, Leone, Leoši) a uzavřela jsem to jako osud.

Druhý den ráno jsem odjížděla s miminem a odjezd byl rychlý, protože na Radkovi i Lídě bylo vidět, že bude slzavé údolí. Lídě jsem musela slíbit (nebyl čas na diskuze:o) , že budu fungovat na FB (já do té doby bez jakýchkoliv sociálních sítí), a budu je informovat. Domnívám se, že ještě týž týden založila Lída skupinu vrhu „G“ a začaly jsme spolu sdílet životy našich černochů. Všichni majitelé jsme se v dubnu /po půl roce/ na pozvání Lídy a Radka sešli u nich na Královci….a to už miminka opravdu nebyla. Celý víkend probíhal v režimu rady a porady od Lídy, Radek stříhal a ukazoval nám jak, společně nám zajistili výuku handlingu od Petry Dofkové. Nechápala jsem proč, když stejně nemám myšlenky na to, chodit s Gallim na výstavy. Nejdůležitější pro mě bylo zdraví a pak až vše ostatní. Výsledek RTG DKK a DLK se dělá až kolem 2. roku života, do té doby jsem nechtěla nic řešit. Po tomto setkání, kdy jsem se viděla se všemi majiteli Galliho sourozenců naživo, si troufám tvrdit, že jsem poznala spoustu nových známých a dokonce i kamarádů. Takže v té sektě, o které jsem mluvila výše a bála se jí……tak v té sektě jsem i já:o)

Majiteli Galliho brášky Ašonka jsem se nechala přemluvit a zkusila jsem výstavu. Mezitím co Ašon už byl téměř JCH, Galli začínal:o) Moje začátky na výstavách byly víceméně úsměvné (dodnes se jimi baví spousta lidí, viď Kuky, Lído, Renčo :o) A bavím se jimi i já. I Přesto byl Galli úspěšný a díky Karlovi Kukletovi (majitel bráchy -  Ašona) jsem se dostala na brněnský handling ke Gabče, Marianovi a Staníkovi z týmu K9 v Brně. Od toho už byl kousek k rozhodnutí, že Galliho na zahraniční výstavy svěřím právě Gabče. A tak se Galli již podíval do míst, které já viděla pouze na mapě:o)

Rozhodně nechceme zůstat jen u výstav, ale pokusíme se ještě zapracovat na vodě. Jak nám to jde naleznete v Novinkách.